Vegetariáni … sůl neee?

Impulsem k tomuhle zamyšlení byla zákaznice, která přišla do Zahrady na oběd a po ochutnání polévky přišla s úsměvem za mnou a ptala se: “ Vegetariáni…. sůl, nee?“

Jak to mají vegetariáni se solí? Solí málo, nebo tak akorát? Já osobně si myslím, že ani ne tak vegetariáni, jako spíše lidé, kteří se snaží jíst zdravě, skutečně solí méně. Někdy je to tím, že vědomě snižují množství soli, které používají při přípravě pokrmů. Jiní se vyhýbají extrémním potravinám z hlediska obsahu soli, což jsou uzeniny a hlavně sýry a také extrémně sladkým jídlům. Proč i sladkým? Určitě sis všiml/a, že když sníš třeba tyčinku Mars, Milku, prostě něco, co obsahuje spoustu cukru, vzápětí přijde chuť na něco slaného. A ne jen tak ledajakého, ale pořádně slaného. Kus salámu, uzeného, masa, slaného sýra, chipsy, co kdo má rád, nebo v blízkosti. Má to vysvětlení jak z hlediska energií (cukry jsou JIN, sůl JANG a tělo se snaží dát do rovnováhy) tak i z hlediska fungování slinivky a hladiny cukru v krvi. Typickým příkladem, kde se tohohle využívá (já bych řekla, zneužívá), je nabídka fast foodů: hamburger + cola.

Znám některé vegetariány, kteří podle mého názoru moc zdravě nežijí. Vůbec se nevyhýbají např. zmrzlinám, mléčným výrobkům, tedy i sýrům a chipsy jsou vlastně také vegetariánské.  Nejsem schopná moc pochopit, když pak v diskuzi pod veganským receptem čtu otázku: „Jsou ta éčka vegan?“

V jídelně Zahrada kladu důraz na zdravé potraviny a jídlo.

ANO, SNAŽÍM SE SOLIT MÉNĚ. Důvodem je i skutečnost, že průměrná denní spotřeba soli jednoho člověka mnohonásobně překračuje jeho denní potřebu. Nadměrný příjem soli je také spojován s nemocemi srdce a cév, s nadváhou, cukrovkou, některými nemocemi jater. 

Solím méně také proto, že moje chutě jsou už tak trochu zjemnělé právě tím, že takřka nejím maso, vyhýbám se sýrům, mléčným výrobkům i bramborám (všiml/a sis, že brambory po soli přímo volají?). Bez přemíry soli lépe vnímám přirozenou, jemnou chuť zeleniny.

SŮL V JÍDLECH V ZAHRADĚ JE VŽDY DŮKLADNĚ ROZPUŠTĚNA A TEPELNĚ UPRAVENA. Krystalky soli, které zůstanou v pokrmech nerozpuštěné, se v těle usazují, na ně se navazují další látky, vytvářejí zatvrdliny, které se pak mohou stát zárodkem vážných onemocnění. Proto zabudováváme sůl do jídla již při tepelné úpravě. Nikdy nedosolujeme již hotové pokrmy. Při ochucování pokrmů, kde je vaření vyloučeno (např. salátů) použijeme buď tzv. solanku (vodu, ve které je sůl předem rozpuštěna a převařena), umeocet (který již není třeba vařit a přitom má výraznou slanokyselou chuť), nebo pravou sojovou omáčkou (Tamari, Shoyu).

Když za mnou v jídelně přijde zákazník a požádá o sůl, vysvětlím, proč vidím dosolování pokrmů jako škodlivé. NEDOPORUČUJI dosolování pokrmu (i proto na našich stolech chybí slánky). Nicméně, když zákazník na soli přesto trvá, přinesu trošku z kuchyně. Velmi mě však těší, že většina mých zákazníků od dosolení upustí. Mám obrovskou radost, že ke mně chodí lidé, kterým záleží na jejich zdraví a chtějí pro něj něco udělat. I ona milá paní pochopila a dokonce mi řekla, že je sice“masožravka“, ale že jí u nás chutná.

V každém případě, bych ještě chtěla zdůraznit, že chuťové pohárky se obnovují každých 14 dní. Vlastně stačí pár dní vydržet a vnímání chutí se začne měnit. Každý si může postupně zvyknout na jemnější chutě, tedy i méně soli. S menším množstvím soli začne postupně vnímat chutě, které dříve v pokrmech necítil.

Chuťové buňky každého z nás jsou zvyklé na něco jiného, chci říci, v tomto případě na jiné množství soli. To co je pro jednoho akorát, pro druhého je přesolené a třetí řekne, to nebylo vůbec slané…

A kdo může říct, co je tak akorát? Kde je ta norma, která říká, že takhle je ta chuť akorát?